Evropská Rada ministrů schválila v září loňského roku kvóty pro rozdělování uprchlíků. Proti se tenkrát hlasitě postavila Visegrádská čtyřka, ovšem Polsko rozumně vyjednávalo a hlasovalo pro výsledný kompromis. Jakkoliv mám k aktuální polské vládě četné výhrady, z tohoto postupu by si naopak naše vláda mohla vzít příklad.
Ve čtvrtek vyšel na serveru německého Die Welt rozhovor s Pavlem Bělobrádkem, který obratem převzala ČTK a následně např. Hospodářské noviny. Bělobrádek v původním rozhovoru drží vládní linii, systém přerozdělování kritizuje jako nefunkční a bazíruje na nutnosti řešit příčiny krize.
Zaujala mě poznámka, že sjednané kvóty panu vicepremiérovi připomínají Mnichovské „o nás bez nás“. Možná zbytečně tvrdými slovy je potřeba něco zamaskovat. Místo snahy získat podporu pro vlastní návrh a vyjednání společného kompromisu, totiž vidíme jen povzdechy, jako „Pokud všichni Syřané přijdou do Evropy, kdo po válce následně znovuobnoví Sýrii? Odpovědi na tuto otázku od EU neslyšíme. Jediné, co slyšíme, jsou kvóty.“, nebo „EU musí ukázat akceschopnost“.
Při příležitosti oslav Dne Evropy je na místě si připomenout, že to není bájná EU, bájný Brusel, kdo má přinést odpovědi mj. i na tuto otázku. Evropská unie jsme i my. Rada ministrů, kde se hledá řešení těchto problémů, se skládá i ze zástupců české vlády. Proč tedy nedokáže naše vláda svoji pozici obhájit u Evropských spoluobčanů na Radě? Proč nevyjedná rozumný kompromis, výhodný i z naší, české, pozice? Proč není schopna prosadit vlastní konstruktivní návrh řešení? Proč nevysvětlí svým voličům, co za ně vyjednala a proč jediné, co slyšíme, jsou kvóty?
Již tradičně mají naši představitelé tendenci alibisticky zaujmout pozici „EU prosadila nesmysly“, „EU neřeší svoje problémy“, jenže v tom případě je potřeba říci „čeští zástupci prosadili nesmysly“, „čeští zástupci neřeší naše společné problémy“. Rozhodování v institucích EU není žádné „o nás bez nás“, ale vždy na něm neseme svůj podíl. Silná slova o diktátu mohou být mediálně líbivá, ovšem, nejsou ani pravdivá, ani konstruktivní, pouze posilují kverulantský obraz České republiky ve společném celku.
Václav Klaus spolu s Ruskou propagandou zaseli dle P.B. v české kotlině notnou dávku euroskepticismu, s tím nepolemizuji. Je ovšem na místě se ptát, co s těmito nepříznivými tendencemi dělá stávající vláda? Dělení EU do několika rychlostních stupňů již dnes naplno probíhá a rozhodně není v českém zájmu se dostat do pozice dnešního Islandu nebo Norska – to totiž teprve bude „o nás bez nás“.